Jak si efektivně rozvrhnout pracovní den, když vyděláváte, aniž byste opustili dům

Už jsem četla hromadu článků o tom, jak být efektivní, když pracujete z domova. Jak je těžké, udržet si pracovní morálku, jak se máte zavřít někam, kde vás nikdo neruší, kolik času máte trávit prací a jak často dělat přestávky... ideálně po třech hodinách... 10 minut a 15 sekund dlouhé.

Také prokrastinace je prý velký problém. ( Neplatí v mém případě :)

Nevím jak vy, ale já se nikdy nedokopala ani k tomu, ty zaručené návody vyzkoušet.

Pořád to odkládám.

Ono je to dost těžké,... když vám šveholící dítě visí na noze, i když zrovna sedíte na záchodě s kalhotami u kolem.

Rady ohledně stanovování priorit jsou prima, ale v tu chvíli máte co dělat, abyste dokončili tuhle jednu jedinou záležitost.

Takže... pro mě prokrastinace ( pro ty z vás, kdo jste superorganizovaní, řídíte se svým rozvrhem na vteřinu přesně a nevíte co to znamená ... prokrastinace je téměř chorobné odkládání úkolů na později... ideálně na neurčito a jejich nahrazování činnostmi, které by ... zkrátka... jakýmikoliv, které vás zrovna napadly a které se zázračně promění v něco, co nesnese odkladu. Jako třeba...  namazat ty 3 roky vrzající dvířka od špajzu, pověsit obraz, který už visí 5 let nakřivo, rovně, shlédnout tu poslední sérii Hry o trůny, protože ... to vlastně je už klasika... v příštích pár letech to nepochybně zahrnou do osnov na základních školách, jako povinnou četbu a vy byste byli přeci za blbce, kdyby se ve společnosti stočila konverzace tím směrem a VY NEVĚDĚLI o co tam šlo! )

Takže... pro mě prokrastinace NENÍ problém. JÁ JI MILUJU. A to ze dvou důvodů.

1) moje práce mě baví, takže je to spíš koníček, pro který odsouvám jiné, pro mě nedpodstatné věci.

2) Když už prokrastinuju... tak jsem NEJPRODUKTIVNĚJŠÍ.

Dojde na vyžehlení hromady prádla, na jejímž spodku jsou kalhoty, které už mi dávno nejsou. Na základě toho, se konečně rozhoupu, že začnu cvičit. A to, jak jsem četla v jiných zaručench návodech ( tentokrát na hubnutí), se NESMÍ odkládat na druhý den. Protože to by pak člověk nezačal vůbec. Tudíž tak má prokrastinace blahodárný vliv na moje zdraví. A moji pejsci jsou ultraspokojení, protože namísto granulek dostanou čerstvě vařené masíčko se zeleninou a rýží... a jejich procházky jsou dvakrát tak dlouhé.

Pravdou je, že jsme každý jiný. Každému z nás vyhovuje jiný rozvrh. Kreativní typy nemají rádi jednotvárnost a stereotyp. Racionální typy upřednostňují řád a pravidelnost.

Sovy pracují raději večer a nejproduktivnější jsou, když svět kolem utichá. Skřivani, jako jsem já, mají za sebou polovinu pracovní doby dřív, než se děti začnou vypravovat do školy.

Někdo pracuje rád doma, když všichni odejdou... pustí si příjemnou hudbu, zapálí voňavou svíčku, a při práci stihne podlít svíčkovou a vyprat tři várky prádla. Někdo má rád šrumec a společnost. A tak sbalí notebook a jde si sednout do kavárny, kde už má v pohodlném křesle v rohu, vysezený málý důlek a kde je obsluha usměvavá a tak příjemná, že vám rozjasní den i kdybyste vstávali zrovna levou nohou.

Co je nejtěžší a s čím se MUSÍTE vyrovnat

Nejtěžší je, snažit se ze všech sil, plavat proti proudu. Od mala jsem zvyklí, že se ráno vstane a ,,někde" musíme být. Před osmou ve škole, jinak je průšvih. Před devátou ( když máte štěstí) v práci, nebo si vás šéf podá. Na schůzce, na jednání, na tramvajové zastávce. Život nám řídily hodinky.

To se při práci z domova změní. A vy ze začátku máte pořád pocit, že byste se měli řídit nějakými pravidly. Že byste měli udělat to a to... a když to neuděláte, cítíte se provinile.  Když jste si přečetli, že máte trávit dopoledne prací a vy to neuděláte, protože ho strávíte se synem na ušním, kde mu píchají bubínek... přpadáte si, jako že nezvládáte situaci.

Stejně jako když (napotvoru) dětem odpadnou poslední tři hodiny a vy máte přitom dodat projekt dnes do čtyř a s těmi třemi hodinami jste počítali. To vám pak připadá, že se vesmír spikl a jen se poťouchle pochechtává a uzavírá sázky, jestli si s tím poradíte.

Vy začnete mít pocit, že byste měli zvládat víc. A pak přijde to nejhorší. Začnete se srovnávat s těmi, kdo ty články o produktivitě práce píší. A připadáte si ještě mizerněji. A to vám užírá energii.

Počítejte s tím, že vám bude trvat dobrý rok, než se s tím srovnáte. Že je to postupný proces, který má víc fází. A kterým si projde ( i když různě rychle) každý.

1. fáze - počáteční euforie a nadšení. Užíváte si ranní válení v posteli a voňavou kávu, která vůbec nechutná tak, jako ta z automatu ve staré práci. Vymazlujete si pracovní kout a ladíte ho podle všch možných obrázků home office, které v na Pinterestu najdete.

2. fáze - rozhodli jste se, že přitvrdíte a koupíte si plánovací kalendář. Začnete si do něj zapisovat svůj pracovní rozvrh, protože když vám šéf nešlape na paty, tak tu hůl nad sebou musíte držet vy. Začínáte z toho být trochu nervózní. Včera vám bylo tak zle, že jste se obrátili naruby. A zatímco v zaměstnání byla nemoc téměř vítaná příležitost, jak strávit pár dní doma na neschopence... teď začnete mít pocit, že ten nesplněný řádek ve vašem kalendáři je známkou vašeho selhání. 

3. fáze - začnete makat jako mourovatí. Doma chodíte celý den v pyžamu, protože máte dojem že převékání a osobní hygiena jsou zbytečnosti, kterými není dobré ztrácet čas. Začínáte ráno brzo a makáte až do noci. Jste na pokraji fyzických i psychických sil.

4. fáze - padnete na hubu. Rozhodnete se, že už toho máte až nad hlavu a že se svět nezboří, když tuhle jednu věc neuděláte.

5. fáze - zjistíte, že se svět vážně nezbořil a začnete pomalu vypouštět nepodstatné věci.

6. fáze - zahodíte ten blbej kalendář. Začnete řešit to, co zrovna hoří a místo toho, co vás nepálí, zajdete třeba na masáž.

7. zjistíte, že takhle toho ( z nepochopitelného důvodu) zvládnete víc, než kdy dřív.

8. fáze - uděláte si dva měsíce volna... a světe div se... nic zásadního se nestalo.

9. fáze - hodíte se do pohody a začnete si to užívat. Pracujete, když se vám chce... ne proto, že je všední den. Že je neděle poznáte podle toho, že mají v krámě zavřeno a začnete jíst, když máte hlad, ne proto, že hodinky ukazují na nějaké číslo. Přestane vás trápit, jesli mají děti ,,zase" prázdniny, protože místo kam s nimi plánujete, co spolu podniknete a čím je překvapíte.